- Latinsky atribut verbální;
- doplněk je rozvíjející větný člen, který se zpravidla vztahuje ke dvěma dalším členům (vždy ke slovesu a ještě jednomu členu)
- pokud se doplněk shoduje s podstatným nebo jiným jménem, jedná se o doplněk shodný.
- doplněk rozlišujeme na holý (stál udiven), rozvitý (stál úplně udiven) a několikanásobný (cítil se spokojen a šťasten).
Když se změní slovosled ve větě, tak můžeme větu přeformulovat na Udivená děvčata stanula. Slovo udivená v této větě je přívlastkem, jelikož rozvíjí podstatné jméno děvčata přímo. Ovšem ve větě: Děvčata stála udivena; zde je slovo udivena doplněk, jelikož rozvíjí dva členy (v tomto případě podmět a přísudek).
Doplněk však může rozvíjet i podstatné jméno v předmětu (nejen v podmětu):
Doplněk vyjadřuje vlastnost podstatného jména za určitého děje (Bratr se vyučil automechanikem). Ovšem je-li doplněk v jiném pádě než jeho řídící jméno (ke kterému se vztahuje), jedná se doplněk neshodný, který je v 7. pádě:
Myslivec nazýval její styl práce se zvěří pytláctvím.
Vyjádření doplňku ve větě
a) Podstatným jménem
Michal ukázal tatínka Petrovi.
b) Přídavným jménem
Plavec plaval překvapen.
c) Zájmenem
Mirek to zařídil sám.
d) Číslovkou
Olympijský vítěz je vždy první.
e) Příslovcem
Silnice domů byla rozbitá
g) Infinitivem slovesa
Neviděl ji plakat.
Příklady doplňků
Zůstane naší matkou.
Šaty máš nové.
Pronásledovaný se zastavil udýchán.
Tomáš se vyučil automechanikem.
Bratr vešel zářící radostí.